Jdi na obsah Jdi na menu
 


Deník špice čundráka

11. 7. 2006

 

Deník špice čundráka

 

 

 

 

Ahoj , dovolte abych se představila .

Jmenuji se Ira a jsem vlčí špicová . Tedy panička mi říká Ira , ale v rodokmenu mám Quemili Litožnická tvrz . Za chvíli mi bude už 6 měsíců a budu velká holka . Moje panička je pošťačka a chodím s ní každý den do práce . Je to děsná legrace . Všichni mě ve Velvarech muchlají a uplácejí dobrůtkama . No , ale teď už k tomu , co se tu dneska děje .

Je neděle , jediný den , kdy si můžeme přispat . V sobotu ráno chodíme do Kralup na cvičák . Když panička konečně vstala , začala nervózně lítat po baráku a cpát věci do velkého batohu . A sakra , to vypadá na delší dobu . No teda , i ešus a vařič . To je teda dost vážný . Šest pytlíků granulí . A co maso ? Na můj tázavý pohled panička pravila : „ Maso není , chceš čaj ?“ Asi si myslela , že je vtipná . Šest dní o granulích . Brrr !!! To mi zas u žrádla bude vyprávět pohádku : „ Jen jez , liško , jen jez , jiné jídlo už nebude .“ No , třeba když budu moc nešťastně koukat , dostanu nějaký karbanátek . V tašce na jídlo je jich dost . Za chvíli jich bude mít panička plný zuby a určitě se s námi rozdělí . Určitě jde s námi taky Zigi , tedy Cromwell Thom Lukato Gold . Do báglu putovala totiž i jeho předváděčka  a vedle mého náhubku i je ten jeho . Ty brďo , my jdem snad  na výstavu pěšky ? To chci vidět . Až se se Zigínem proběhneme po lese a půjdeme si zaplavat někam do potoka , tak asi moc výstavně vypadat nebudeme . No a panička má připravené maskáče . To bude rozhodčí koukat . V létě na sebe navlíkla chodský kroj a šla předvádět choďáka . Je schopna čehokoliv . Jdu se na ten zítřek vyspat . Určitě jedeme vlakem . Nikam jinam náhubek nedostávám . Tak dobrou .

 

 

30.8.2005

 

Včera už se mnou panička nestačila jít na procházku a tak jsem ráno pěkně zlobila . Prý mě ty roupy po deseti kilometrech přejdou . Jeli jsme vláčkem a 3x přestupovali . Hrůza . V 10.00 jsme konečně dorazili do Mělnické Vrutice a dál se šlo pěšky . Na kraji vesnice byla stáj s koníčkama . Tam to vonělo . Šli bychom se podívat blíž , ale byli jsme na vodítku . Tak nic . Za vesnicí nás panička pustila na volno . Hned jsem šla na pole ochutnat hnůj . Asi po kilometru byla občerstvovací pauza . Hnůj se mému žaludku nelíbil , a tak jsem blinkala . Místo , aby mě panička politovala , zachovala se podle a prý dobře mi tak , když jsem prase . V lese to bylo príma , běžela jsem napřed na průzkum , jenže to se nesmí a skončila jsem na vodítku . Hloupé lidské výmysly . Panička byla tak šťastná , že „vypadla z civilizace“ , že si hned u prvního chytrého stromu ( to je strom s cedulkama , kam se má jít ) spletla cestu a kufrovali jsme . To to pěkně začíná . Na polní cestu svítí sluníčko a pálí do kožíšku . Zigínek ještě navíc vyšisuje .

A jsme v nějaké vesnici . Je to Kokořín . Jů , tady mají pejsků . Taky i dva tři na jedné zahradě . Už jsme v lese . Hurá potok . Ven z vody se nám nechce . Já i Zigi jsme vodníci . Jak najdeme vodu , nic nás neudrží a jdeme plavat . Za chvíli máme vodu i seshora , začalo pršet . Neva , nejsme z cukru . Před námi je vodní nádrž Harasov . Staví tu krásný dům , celý ze dřeva . Naproti stavbě je starý zděný . Taky by potřeboval opravit . Prudký výstup do kopce . Čekáme na paničku způsobně nahoře . Do kopce jí to nedejchá a s těžkým báglem leze jako slimák . Zas putujem na vodítko . Vždyť jsme se šli jen podívat na kraj skály , jak je hluboko do vody . Zdá se , že má panička slabé nervy . No ovšem teď to nemá chybu , jak by prohlásila teta Dana , co má Kimíka a Ciránka . Před námi je asi 20 – ti metrový sráz . Na něm žebřík a obejít se nedá . Co teď ?

Paničku přešel humor , možná i trošku zezelenala . Váže Zigína ke stromu . Batoh putuje na zem . Mě bafla pod paždí ( to si troufá , mám už 14 kilo ) a leze se mnou po žebříku . Ježíši , jestli jí uklouzne noha , rozbijeme si pěkně obě hubu . Skoro nedýchám , natož abych se pohnula . Tohle fakt už není žádná sranda . Uf , už jsme dole . Co to ? panička mě váže ke stromu a šplhá zas nahoru  . Brečím na celý les . „Nenechávej mě tady samotnou . já už budu hodná a nebudu nikdy zlobit . Jen mě neopouštěj .“ Za chvíli je dole i Zigi . Ještě jednou nahoru pro bágl . Řveme si s Zigim stereo . Asi jsme to , no , jak se tomu říká . Aha , závisláci . Panička je celá zpocená a od nás ještě mokrá a špinavá . Jé , to je krásná pláž s písečkem . Můžeme jít plavat ? No , tak ne . Nemá na nás náladu , ještě se nevzpamatovala z toho žebříkového šoku .

Další odpočívací pauza . Hele , člověk – a mužskej ! Zigimu je podezřelej a jde ho sežrat . Já se pro jistotu přidávám . Jeden nikdy neví . Co kdyby chtěl paničce sežrat karbanátky , co se s nima tak láduje a nerozdělí se . Byli jsme odvoláni a polapeni . Anglicky mluvící turista se prý sežrat nesmí , jelikož by to neprospělo místnímu turistickému ruchu . Stejně je to byla švanda , ne ? Měl nahnáno . Vždyť máme hlídat , ne ? Proto si nás s sebou vzala . Aby se nebála .

Dorazili jsme do Kokořínského údolí a jsme už pěkně utahaní . Hurá kemp , budeme odpočívat . A jejej , nebudeme . Majitel pejsky v kempu nechce . Dostal skoro hysterický záchvat , jen jak jsme vešli do recepce . Tak jdeme dál , snad bude nějaký penzion , kde se nad námi slitují . Už toho mám dost a panička mě táhne za sebou jak vláček . Nakonec máme střechu nad hlavou ještě o kilometr dál v lese . Na milce jsme přes noc úplně sami ( na samotě v lese ) . Plácla jsem s sebou na dlaždičky a usnula . Za hodinu je večeře . Večeřet se mi che , ale vstávat ne . Panička mě ohleduplně krmí granulema z ruky vleže . Venku pěkně leje . Ještě , že jsme pod střechou . Máme za sebou 18 kilometrů . Zítra si uděláme jen takový malý okruh . Odpočinkový den .

 

 

31.8.2005

 

Venku je krásně . Svítí dokonce sluníčko . Jdeme se podívat na hrad Kokořín . Dovnitř nás pejsky asi nepustí . A světe div se , panička jde z pokladny se vstupenkou a nás bere s sebou dovnitř . Všichni nás obdivují , jak jsme hodní . Cháá , to nás neviděli lítat po lese . Jdeme dál . Máme za sebou 11 kilometrů a nikde ani noha . Je tu krásně . Jdeme roklí . Je tu dost mokro a bláto . Mám radost ze života , trošku jsem skočila na paničku . Uklouzla jí noha a sjela po pr… ze svahu . Je špinavá jak čuně . Asi mě teď nemá moc ráda . Nachodili jsme dneska 20 km . To byl teda odpočinkový den . Dostali jsme po večeři každý 2 karbanátky . Já věděla , že už paničce polezou i ušima a rozdělí se s námi . Další dny už se dělit nemusí . Má v tašce už jen samé fujtajbl věci . Hrášek , kukuřici a fazole . To radši budu baštit granule .

 

 

1.9.2005

 

Dneska se stěhujeme . Jdeme na Mácháč . Po cestě jsme navštívili hrad Houska . Taky jsme mohli na prohlídku . Pán , co povídal měl na sobě historický kostým a moc mu to slušelo . Rozhodně víc , než tomu studentovi v džínách na Kokoříně . Máme za sebou polovinu cesty . V nedaleké vesnici , kterou procházíme , na nás řvou za plotem 2 dogy a voříšek . Na vrátkách mají cedulku s nápisem : „ Prosím , neserte mě , mám strach z infarktu“ . Kousek cesty jedeme vláčkem . V Doksech jdeme hledat kemp . Jdeme po můstku přes vodu . Je úplně zelená , asi ty slavné sinice . Jdeme dlouho lesíkem a najednou jsou před námi chatičky . Kemp se jmenuje Perla . Majitel má kapku bujnou fantazii , ale ubytování celkem ujde . Máme dovoleno lítat okolo chatičky a kamarádit se se správcovic jezevčíkem . Ani mi nepřipadá , že jsem dnes naťapala 21 km . Zřejmě si začínám zvykat . Zítra jdeme na procházku okolo Mácháče . Jak znám paničku , bude z toho zas túra na celý den . Tak dobrou

.       

 

 

2.9.2005

 

Paničce se nechtělo vstávat , ale nám jo , a hádejte kdo vyhrál ? V osm vyrážíme po žluté značce . Vede do lesa . Těšila jsem se , že půjdeme po břehu a budeme se moct ráchat ve vodě . No nic . A hele ! Tady je rybník , voda jako voda . Tahle není alespoň zelená . Zigi šel hned plavat a dost daleko . Je tu pěkná hloubka . Panička měla o Zigína strach a ječela , ať kouká mazat na břeh . Nejdříve jsem chtěla plavat za ním , ale pak jsem si řekla , že když se Zigi utopí , zůstanu paničce aspoň já a doplavala jsem si jen pro aportek . Sotva vodník Zigi vylezl z vody , byl odlapen a uvázán . Pěkně se vztekal , že je na suchu a já se můžu ještě plácat ve vodě . Jsou tu krásné borové lesy a čisté . Na skále nás panička pro jistotu uvázala . Zigi totiž začal špekulovat jak z té asi 30 – ti metrové výšky nejlíp spadnout do vody pod námi . Je to magor . A za chvíli byla pod námi vidět hráz jezera s pískovou pláží . Hádejte , kde jsme skončili ? Připlavali se na nás podívat i labutě , kdo že to tam u břehu blbne a vůbec se nás pejsků nebály . Pak jsme šli na oběd do restaurace , tedy na zahrádku . Dovnitř by to nešlo . crčela z nás voda . Tak a jdem zpátky do kempu . Dnes jen 14 km . Usilovně do sebe se Zigínem cpeme granule , aby měla zítra panička lehčí batoh .

 

 

3.9.2005

Ráno jsme se rozloučili s chatičkou a vyrazili směr Bezděz . Sluníčko pálilo jak divé . Ještě , že cesta vede lesem . Lítali jsme se Zigim po  cestě i mimo a panička nás krotila . Prý to máme dneska daleko , tak aby nám nedošel kyslík . Nám nedošel , ale paničce jo , když se drápala na Bezděz , je to pěkný krpál . Nahoře jsme museli čekat , až se sejde dost turistů na prohlídku , tak si alespoň odpočinula . při pochodu z hradu byla na nádvoří německá výprava nějakého psího spolku a měli s sebou asi 10 pejsků . Vůbec nebyli slušně vychovaní . Řvali jak umanutí . To my jsme si jich vůbec nevšímali . V podhradí si dala panička oběd a šlofíka . Na návsi byla požární nádrž . Voda zelená jak brčál , ale bylo horko , tak to bylo povoleno a šli jsme si zaplavat . Že se obec nestydí . Takových turistů tam chodí a mají tu takový bordel . Vynosila jsem z vody co se dalo . Klacky , jablka a další binec . Panička to nekomentovala . Pak jsme šli 3 km po silnici . Nemohli jsme se dočkat , až zapadnem do stínu lesa . Na Valdštejnsku jsme mrkli při odpočinku na dva pískovcové setníky v nadživotní velikosti a hurá do Bělé pod Bezdězem . Už jsem sotva pletla nohama , když jsme došli do chatičkové osady Pohádka . Jo , pohádka , spíš zlej sen to byl . Asi 50 pražáků tu něco oslavovalo . To byl bugr . Restaurace kousek od naší chatičky měla provozní dobu do 22 hod. , ale ještě v půlnoci tam byla zábava v plném proudu . Spát se při tom nedalo . Panička je šla slušně požádat , jestli by  si tu hudbu mohli aspoň ztlumit . No , chvíli to fungovalo . Za čtvrt hodiny se ale rozparádili snad ještě víc . V půl druhé došla paničce trpělivost , vzala mobil a vyťukala 158 . Za 10 minut přijeli policajti a bylo ticho . Pak už se nám spalo dobře .

 

 

4.9.2005

 

Tak a prý máme za sebou poslední den čundru . Zítra se jde Zigínek ještě vystavovat a jede se domů . Bylo to príma , ale už jsem fakt unavená . Ráno jsme si přispali a v 10 hodin vyšli do neznáma . Končila nám mapa . Na náměstí byl chytrý strom . Sluníčko , potvora , od rána pálilo jak divé . Našli jsme červenou značku , po které jdeme dál . Na konci Bělé je krásný potok . Namočili jsme si na cestu kožíšky , aby nám nebylo horko . Cesta hezky ubíhala , značení bylo dobré , jen to vedro čím dál větší . V lese to šlo , ale pak skončil a my museli po asfaltce . Už jsme toho měli opravdu dost . Panička nás nechala odpočinout ve stínu a šli jsme na nádraží . Jeli jsme vlakem jen jednu stanici , ale moc nám to pomohlo . Mladá Boleslav – jsme u cíle . Jdeme spát k tetě Olině . Bydlí tam i Zigiho maminka a sestřička a ještě další pejskové . Z nádraží se jde po mostě přes vodu . Zigi začal šílet , jak zjistil , že je pod námi voda – řeka Jizera . Panička rezignovala , odepla ho z vodítka a se slovy „tak běž blbečku“ . Já šla taky . Jizera moc pěkně voní rybinou a ještě dalšíma báječnejma fujtajblama . To budeme na výstavě krásní a voňaví pejskové ……

 

 

Vyprávěla vlčí špicová  Ira , zapsala Martina Veselá ( ch.st. Magická hvězda )

 

Pozn. : Doufám , že Martina příště nenapíše deník tak obsáhlý , kdo to má přepisovat , strávila jsem nad tím několik hodin . Musím jí domluvit . O.F.

 

 

 

 

 

 
 

 

Portrét


Jazyky

ČeštinaEnglish