Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak slepý k houslím přišel aneb máme japonce

11. 7. 2006

 

 

Jak slepý k houslím přišel

 

aneb

 

máme japonce

 

 

 

 

Předem se omlouvám za nepříliš slohově zdařilý článek , je to už pár let co jsem něco takového psal ve škole . Chci se s vámi podělit o několik zážitků , a také trochu přiblížit povahu u nás v republice málo se vyskytujícího plemene . Nečekejte odborné statě , nejsem odborník .

Před třemi a půl roky jsem vzal manželku ke známým , ačkoli jsem věděl , že mají štěňata chodského psa , a právě k odběru . Udělal jsem tento osudový krok a po několika minutách strávených v chumlu dovádějících štěňat bylo rozhodnuto . S neskrývanými obavami s námi k domovu odjížděl Jeronimo Lukato Gold . Do dneška nevím , kdo měl ty obavy větší , jestli já nebo ten pes . Nicméně jsme to oba přežili . Mnoho jiných věcí toto štěstí bohužel nemělo  . Několikero párů bot , nebo vlastně cokoliv co ocitlo v blízkosti Jeryho tlamy . Jistě dobře znáte žlutý telefonní seznam , ale asi jen já ho viděl po celé chodbě , cca 6 x 2 m . Bohužel s tímto seznamem vzal za své i očkovací průkaz . V okamžiku , kdy jsem začal nabývat dojmu , že se Jerry uklidnil a snad by mohl být klid nadešel den D a pohoda vzala opět za své . V srpnu 2005 jsme si již ke klidnému a vyrovnanému choďáčkovi Jerrymu přivezli pro mě neznámého japonského špice . Po zkušenostech s temperamentem německých špiců mých známých jsem se docela bál . Již první návštěva u majitelky Balůa ( Baltik Lain High Clas – import Rusko ) mne přesvědčila o tom , že japonský špic se od německého v lecčems liší .

Je pravda , že ze začátku byl Balů velmi plachý a každý prudký pohyb zaháněl pejska pod stůl . Bylo to zřejmě způsobeno změnou prostředí a také proto , že byl mu bylo již něco přes rok a co si budeme povídat . Mladší štěňata takové změny snášejí mnohem lépe .

Byl jsem chováním japonce příjemně překvapen  , již druhý den se Balů začal zapojovat do mé hry s Jerrym , a nejen to . Třetí den už mě s neskrývanou radostí ráno vítal a poprvé se na mě zasmál . Nebudete mi to věřit , ale on se opravdu smál . Fotodokumentaci připojuji , sami se můžete přesvědčit . Není to nádhera !

Jsem moc a mos rád , že jsem si pořídil Balůa , s Jerrym si začali hrát a jeden od druhého se učí různé lumpárny . Nechávat na stole či židli cokoli co se dá zneškodnit , rozčtvrtit či jinak poslat do věčných lovišť , neváhají ani minutu . Jerry odjakživa spal v kuchyni pod lavicí , toto místo si vybral sám a dobrovolně .  Ne tak po seznámení se s Balůem . Nedávno jsem se vzájemně vyděsili . Ráno jsem potmě s ještě zalepenýma očima tápal po bytě a co nevidím . Oba dva psi leží na jídelním stole . Myslel jsem , že ještě spím . Nespal ! Byla to realita . Ve chvíli , kdy mě oba pejsci zpozorovali , jste neviděli ten mazec . Oba začali prchat aniž bych cokoli udělal nebo řekl . Věděli , že to tentokrát přehnali . Když prchali neuvědomili si , že jsou na stole a to bylo panečku překvapení . Jerry skočil do nerezové misky s vodou a Balů se vrhl na druhou stranu , kde narazil na konec lavice a několik prázdných pet lahví . byl to pořádný šrumec , i sousedé se pobavili .

Musím říct , že povaha japonských špiců je jedinečná . Když ho za něco pokáráte a někdy dostane na zadek novinami , nenaštve se . Ani nezaleze pod stůl jako Jerry , který s vámi pěknou chvilku nemluví , prostě se otočí začne vrtět ocáskem , samozřejmě otevře tlamičku a začne se smát . V tu chvíli jste úplně odzbrojeni a nezmůžete se ani na slovo . Jediné co můžete je vzdát to a jít si vlastní cestou .

Rád chodím s Balůem na výlety ., protože nemá problémy si hrát s jinými psy . Pokud pejska nezná , očuchají se a jdou si hrát . Ještě se mi nestalo , že by vznikl jakýkoliv problém . Alespoň co se týče Balůa . To samé se týká vztahu Balůa a dětí . Ze začátku jsem měl jisté pochybnosti , a to hlavně proto , že znám některé německé špiclíky . Již po několika málo dnech , kdy se Balů a můj pětiletý syn pouze poznávali  , jsem došel k závěru – japonského špice k dítě rozhodně ano ! Dovoluji si tvrdit , že tohoto psa k jakkoli starému dítěti . Mjí super povahu , jsou vyrovnaní a nekonfliktní . A vůbec neštěkají oproti některým německým špicům .

Ještě se omlouvám jestli tento článek někdo vnímá jako reklamu na demoliční četu , tak to není . Oba pejsky máme hodně rádi a jsou plnohodnotnými člen naší rodiny , jen je to někdy náročné na psychiku lidské části smečky , neboť s mými dvěma psy se mnou sdílí třípokojový byt v paneláku ještě manželka a malý syn .

 

 

Jaroslav Kolda a Balů

 

 

 

Poznámka : Jarda se loni bál a měl , proč ! Balů je totiž úplně stejně , ne – li víc , trhlý jako moji špicové němečtí . Ale zase je u nich doma legrace , nééé . Obzvlášť teď , kdy jim ještě do rodiny  přibyla fungl nová lidská holčička Adélka .

 

 

 

 
 

 

Portrét


Jazyky

ČeštinaEnglish