Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povídání o psích klucích - Sannym a Rekovi

8. 11. 2007

POVÍDÁNÍ  O  PSÍCH  KLUCÍCH  - SANNYM  A  REKOVI

 

 Tak já tady čtu ty počteníčka o pejskách. Musím říci, že se podivuji, jací jsou ti pejskové všichni rošťáci, to náš osmiměsíční Sanny je andělíček. Já myslím, že jemu jde hlavně o to, aby vypadal překrásně, aby nechodil, leč ladně tančil, aby neposkakoval, leč baletil, s velkou lehkostí a figurami. On, Sanny, potravu z ruky nesežere, nezhltne, leč po slečinkovsku způsobně očichá - všimněte si prosím, že nečuchá, leč čichá – a fajnově si ji převezme předními zoubečky, položí si ji na zem a pak teprve, nepozorován a skryt, ji pozře. 

Ač miluje mazleníčko, za ušima škrabáníčko až do samého uspinkání, dělá drahoty, nechá se sice zvednout ale tak nějak ladně a zase jako figúrně a pak se o mne opře přední pacičkou a oddálí hlavu, aby zdůraznil svou nezávislost a odstup a když chce, tak se zakloní úplně dozadu, takže se ten páníček bojí, aby pejsek nehapal ale to on nehapá, protože je akrobat a hadí pes. 

Má teda hlas: ráno, když to páníčkovi trvá dlouho, aby vypil to kafe, tak ječí, vyje, hrčí, skřípe a jódluje, pěkně pronikavě, skučí, ňafá, vystřeluje psí povely páníčkovi, netrpělivě, vztekle, naléhavě a presto!! Protože on se přece už těší, kromě toho se mu chce a nechce to udělat na předsíni, protože mu je to fuj. Tak dělej, dvounožče líný. 

ObrazekJa, na druhé straně jeho estétské povahy špicího běloučkého princátka je vymalován erb popelnice, Sanny je sběrač až do morku kostí. To, že mu tahávám z prdelky igelity, protože mu na nich visí to hlavní a nepadá to dolů, to už jsem si snad i zvykl. Z čeho tu a tam dostane ale šílený průjem, to nevím, i když to vždycky spraví 2 tablety živočišného uhlí. Podotýkám, že Sannyho vodím většinou na odvíjecím vodítku a pořád ho mám na očích. Pouštím ho vždy tam, kde mám o něm přehled. Vše marno, i když ho mám upoutaného jak pozorovací balón, bleskově sebere něco pokud možno nestravitelného a pohltí. Tak nevím, proč doma dělá u těch nejlepších dobrůtek fiflenkovatou slečinku.

Srandičky, to je jeho. Co nejpohodlnější pelíšek, to taky. Upravte mu pod hlavou polštářek, přikrejte ho dečičkou, ráno ho najdete v tom samém pelíšku, nerozhází to, přemisťuje se tak, aby neodhodil přikrývku. Srandičky… to třeba vezme klacek a svému adoptovanému bráškovi Rekovi poskakuje před nosem, protože, víme, Rečíček je moc tlustej, nemotornej a pomalej a nikdá Sanďu nechytí, jen když Sanny chce. Je to fakt švanda, když se Rek snaží.

Rek, dvou a půl roční, dvaadvacetikilový německý špic bílý, je taky dobrej k tomu, Obrazekaby mu  Sanny rval kšíry s velkým rámusem a vrčením – to mu jde fakt dobře, vrčí hrrrrozně. On totiž Rek, když byl Sanny úplný mrňous, projevoval heroickou trpělivost s drzostí toho mrňouse. Nějak mu ušlo, že Sanny už není mrňous a tak si může dál dovolovat, jenom už to Reka někdy obtěžuje, tak ho trhnutím shodí. To Sanny odletí, má respekt, protože Rek je třikrát těžší ale hned se na něho zas vrhne. Končí to tím, že Rek němým, žalným a hlubokým pohledem pase po mně, abych ho zbavil té potvory, což se stane.

Ovšem, nemyslete, šéf je Rek, Sanny má smysl pro akurátnost, jak jsem naznačil výše a s tím se veze i smysl pro precisní pořádek ve smečce. Je to halt německá rasa.  Ze dveří a do dveří se chodí podle foršriftu, ke krmení se staví fronta ze dvou psů, první je Rek. By-the-way: Rek nemůže zhubnout, protože oddělené krmení je v naší smečce holá nemožnost. Mám sice verandu, i je tam možnost dát jednoho na verandu a zavřít…a oba budou stát u dveří verandy, jeden venku, druhý zde a nebudou žrát to své, protože to za dveřmi je zajímavější. Rek by potřeboval krmit light krmením, ale on je taky chytrý a strašně žravý, takže si toho nevšimne, protože ještě se bude podávat Sannyho žrádlo – to je teda lepčí – štěněcí. Sanny zase miluje to light. Když to teda nechci mít úplně obráceně, musím krmit oba tím štěněcím. Rek nezhubne. Má to v povaze, žrádlo je jeho osud. Když jsem ho dostal, jako úplně malinkaté štěně, první, co si zjistil v novém působišti, byla lokalizace kuchyně a ledničky. Posadil se k ledničce, tím pádem zjistil, co je v ní, když jsem ji otevřel a pak se posadil tak, aby nešla zavřít. Pokud se dostane do kuchyně, vyrabuje odpadkové koše, se stolu sebere, nač dosáhne, do pelechu natahá igelit od párků a klobás a tak všelijak podobně. Sannymu se to ovšem hodí, je to ideální párek kuchyňských pirátů.

No a tohle: už nemám na předsíni linoleum. Co tam je, to je spíš mapa ostrovů v Čínském moři. Ostrovy jsou vyškubané kusy lina. To Sanny, Sanďulínek. Musím počkat, až ho to přejde, pak budu mít zase lino. Je tam taky ohryzaná zeď, nábytek, židle. To Sanny, Saníček.

No a platí o nich obou, že špicové jsou experti na lidskou řeč. Rozumí všemu, jen to mají nějak selektivní, zdá se, že něco neslyší, jsou tu a tam nahluchlí, tu a tam slyší a rozumí zázračně. Tak teď zrovna slyšeli dobře. Jde se ven. Tak se mějte, my se jdeme vyvenčit.  

 

pro naše stránky sepsal páneček Sannyho a Reka , pan Hugo Rob

 

Foto : Tisanno Luigi Lukato Gold alias Sanny

 

 
 

 

Portrét


Jazyky

ČeštinaEnglish