Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povídání pejska Boukieho

26. 6. 2006

Povídání pejska Boukieho 

 

o letním setkání pejsanů a jejich lidiček za účelem veřejně se znemožnit .

 Tentokrát na počest věrozvěstů Cyrila a Metoděje . 

 Mise

 

V roce 863 vyslal Rastislav , kníže Velké Moravy , poselstvo do Cařihradu , ke trůnu císaře Byzantské říše . Poslové předložili císaři Michalu III. Rastislavovu žádost o vyslání učitelů , kteří by na Velké Moravě vyučovali a kázali křesťanství slovanským jazykem . Císař žádosti vyhověl a vyslal skupinu Řeků . Tu vedli dva bratři z města Soluně Konstantin a Metoděj . Cesta byla dlouhá a nebezpečná . Legenda říká , že bůh jim seslal dva ostražité věrné psy , kteří dnem i nocí střežili kroky svých pánů . Vraťme se teď až na samý úsvit našich dějin

 a prožijme tu dlouhou , ale vítěznou pouť znovu .

  Tak takhle nás zvaly pořadatelky soutěžního klání na náš oblíbený ranč , abychom si zase se svými páníčky zablbli a stmelili kolektiv . Což se opět podařilo ke spokojenosti nás všech .

  

A teď to povídání :

Tak je to zase tady . Od čtvrtka se u nás balí a mezi námi psy panuje nervozita . Kdo tentokrát pojede ?! Všichni jet nemůžeme , to by z nás paničku trefil šlak , to uznávám . V neděli ráno tedy  padlo definitivní rozhodnutí . Pojede Etynka , co by mazák  a zkušený harcovník a závodník . Ebie na rekreaci po mateřské - za odměnu . Chodka Goldinka – nejmladší účastník závodu . A já  Boukie , abych na ty baby trochu dohlídnul .

               Jednotlivé soutěže moc popisovat nebudu , bylo jich moc . Přestože jsem se s Etynkou moc snažil , ve spoustě disciplin jsem neměl šanci . Ale všichni ocenili , že jsem u své paničky jen krátce a spoustu věcí jsem nikdy neviděl a nezažil . A Etynka měla „půjčenou“ paničku Lucku . Ta s námi nebydlí a doma pejska mít nesmí , přestože by moc chtěla .  Mě osobně nejvíc bavilo běhat agility . Tunel , kladina , áčko i skokovky jsou fajn . Jen kdyby tam nebyl slalom – ten mě opravdu nebavil a úplně to kazil  . A tak nadějně ta soutěž ze začátku vypadala . A pak nás dost bavili „pachové práce“ - tady jsme bodovali . Buřt je buřt a ten nám nikdo neschová  . Chodce Goldince šlo zase líp aportování . Tam jsme se mi špičíčci moc neangažovali . Zastáváme totiž zastávám názor : „ Když sis to zahodila , tak si pro to taky dojdi – nejsem Hej nebo Počkej “ . A navíc ….. chtěli po nás donést papírové kapesníky , a ty když nosíme doma , tak na nás křičej . To uhodli ! Nás nenachytaj !

               Když se nesoutěžilo , podnikali jsme společné psí výpravy po areálu ranče . Jen ke koním jsme nechodili , koně nemám rád . Jsou velký a divný . Nevím , co se na nich Ondráškovi minule líbilo . Mě osobně teda nebrali ani ovce , ale proti gustu žádný dišputát . Holky jsem tam proto nevodil . V chatičkách bylo tolik zajímavých lidiček a pejsků , že mi úplně stačilo ke spokojenosti  . Nejen ti co s námi soutěžili , ale i spousta jiných . Třeba ráno jsem tajně chodil s holkama na snídani ke kámošovi pittbulovi Sorbonovi a jeho kámošce bullteriérce . Panička se o nás asi bála , protože jsme vždycky dostali pucunk ( tedy vynadáno ) a na chvilku nás zavřela a nemluvila s námi . A taky jsem velmi často chodil za kavalírkou paní majitelky – hárala a holky já mám rád . Tu mi ale taky nechtěli půjčit . Nechápu proč ? Jsem muž v nejlepších letech – pěknej , s dobrým původem a vychováním a taky šampion .

A když pršelo chodili jsme všichni do hospody . I tam bylo fajn . Zatopili nám v krbu a cizí lidičky mi dávali vylízat poháry po zmrzce , dostával jsem od nich kousky masa a smažáku a tak . Panička sice měla strach , že mi bude blbě , ale nebylo .

A říkáte si co Ebie ? Ebie ta se s námi moc nebavila . Ta raději ležela u paničky nebo se s někým mazlila . Žádná sranda s ní nebyla ,  v lese se jí nelíbilo a ani se jí nechtělo podnikat s námi výpravy za poznáním . Rozhodl jsem se , že ji asi příště necháme doma . S takovým Ondráškem nebo Ginkou by bylo legrace rozhodně víc .

No jo , ale aby příště nenechali doma mě , že jo ! 

               V úterý musela panička domů , tak mi zrovna vyměnila Ebie za Nellčinku . Bylo to lepší , ale taky nic moc . Nelli si moc nehraje , ale na tajné výpravy chodila s námi . A ve čtvrtek mi přivezli další holku , sice chodskou , ale to mi zas až tak nevadí . Než ji přivezli byla moje nová panička nejdřív smutná a nervózní , a hodně telefonovala . Zaslechnul jsem , že policie našla jedno z našich minulých miminek potulovat se daleko od domova samotné . Taky jsem zaslechl , že si pro tu naši nalezenou holku nechtějí majitelé přijet . To už byla moje panička vzteklá a na tu divnou ženskou v telefonu i hnusná , to jsem u ní ještě nezažil . A to se prý Missourri , ztratila už před několika měsíci a přesto ji nechtěli hned zpátky . Tomu já teda nerozumím . Nám kdyby se někdo ztratil , to bychom si pro něj jeli hned . Jsem rád , že ti moji lidé nás mají rádi a že se nemusím bát , že by nás někde takhle nechali .

 

S opožděným letním pozdravem se loučí Boukie Buthus a všichni zúčastnění špiclíci .

Caramelka Etcle Stříbrný stín , O´Nelli Bohemia Kim – Wen , Ebie Buthus , Cilka z Myšího hrádku a Frona z Tichého háje .

             

Pozn. pro zvědavé : Chodku Missourri si bohužel původní majitelka na konec odvezla . S příslibem , že se fence bude víc věnovat a dá jí alespoň minimální výchovu . Chtělo se mi brečet a fenku jí nedat , a ani ona sama s ní odejít nechtěla . Bohužel pes je „věc“ a podle zákona nám nezbývá než doufat , že o ní bude náležitě postaráno . Protože nebyla prokazatelně týrána , „jen“ jim utekla , nezmůžeme podle právníka nic . Od té doby jsme o ní neslyšeli .

 

Olga Fidlerová , ch.st. lukato Gold

 
 

 

Portrét


Jazyky

ČeštinaEnglish