Jdi na obsah Jdi na menu
 


Těžký život štěněte

17. 9. 2007

 

TĚŽKÝ ŽIVOT ŠTĚNĚTE

 

Lidi , tak jsem byla konečně u zápisu . Budu chodit do psí školky , už jsem velká holka , víte .  Panička mi tím vyhrožovala celé prázdniny . Asi si myslela , že se dočista vyděsím a začnu poslouchat . Vůbec mi to ale nevadilo a zlobila jsem dál .  Na mě si totiž nikdo nepřijde . Fakt je , že jsem si ještě v neděli myslela , že jedeme zase na nějakou báječnou procházku a ono nic . Nezačalo to vůbec dobře . Už večer bylo více než podezřelé , že si panička chystala batůžek . No , na tom by nebylo zase nic až tak divného , ale ona tam dávala jiné věci než tam dává jindy a den předem ! Taky přibalila můj očkovák , úplně stejně jako když jedou dospěláci na výstavu . A co bylo nejdivnější ? Nacpala tam i můj nejoblíbenější pešíček a míček na šňůrce ! No s čím si Obrazekteď budu hrát ? Divné , móóóc divné ! Musím si jí víc hlídat , to se mi nezdá . Ráno to celé pokračovalo , bylo to naprosto strašné . Vůbec mi nedali snídani a to bylo samo o sobě opět vysoce podezřelé , protože štěňátko musí řádně papat , aby hezky rostlo a sílilo . Zatím na ně bylo celkem spolehnutí a přísun bašty nikdy neváznul .  Tak co se to děje ? A aby toho nebylo málo připravila jen jeden obojek a jedno vodítko – a to MOJE ! Tak já v tom snad zůstanu sama , či co .  No taky že jo ! Do poslední chvíle jsem si myslela , že páníček ještě přece jenom vyběhne a někoho přivede , ale nepřivedl . Nevzali ani špiclíka , takže jedu na tuty sama . Naložili mě do auta samotnou a nejeli jsme vůbec do lesa ! V úplně cizím městě a na naprosto odporném místě , kde řvali cizí psi a byla spousta cizích lidí , mě zase vyložili a chtěli , abych byla roztomilá . Tak to tedy NE ! Tohle bylo záludné a já se musím nejdřív porozhlédnout a správně vyhodnotit situaci , abych jim zase nenaletěla . Páníčci se totiž i nadále chovali vtíravě , snažili se mi vlichotit a dokonce uplatit mou oblíbenou odměnkou . Jak jsem přehodnocovala a vyhodnocovala tu nově vzniklou situaci , pochopila jsem , že to bude asi ten cvičák a že asi nebude tak zle . Nerada , ale musím uznat , že tentokrát mě dvounožci dostali .  Ze začátku jsem tam sice koukala na všechny pejsky a lidičky dost divně a cítila se podvedená , ale teď musím uznat , že to tam asi bude fajn . Když jsme se , mi pejsci , okoukli a oňufali , nekoukal blbě už nikdo . Dokonce cizí dvounožci dovolili , aby nás páníčkové pustili a mi si mohli pohrát . Ale to až nakonec . Nejdřív ten cizí chlap dlouho mluvil a panička ho poslouchala a skoro vůbec si mě nevšímala . Myslela , jsem si , že to teda „pěkně“ začíná , ale  to nebylo ještě z daleka to nejhorší . Když ten divnochlap poslal páníčky na nějaké video ( kterak na nás psy , zřejmě ) řekl , že bychom se tam mi psi nevešli . No , já bych se teda určitě vešla , ale panička mě vrazila nějaké úplně cizí slečně . No , to už bylo na mě teda moc . V ten okamžik jsem se rozhodla , že to tedy dál takhle nepůjde a zařekla jsem se , že když už nemůžu čekat v autě , tak jí neudělám tu radost , abych začala brečet . Došlo mi , že už jsem Obrazekasi velká holka , když mě panička svěří cizí osobě . A taky - velká holka neřve ! Vsadím se , že všichni čekali , že začnu ječet . Ale to já ne ! Panička mě hodně a dlouho chválila , že jsem byla hodná , takže mě trochu mrzí že jsem jí to svým klidem nevytmavila . Taky nám ten cizí chlap s naprosto nesnesitelným psem Matesem ukazoval co jednou budeme umět . Vůbec mě to nebavilo , protože to už znám od strejdy Base a Grima a spoustu těch blbostí umí i teta Šeredka . Vemte si už jenom to jméno – Mates ! A jak se Mates hloupě vtíral , podlézal  a řekla bych i naparoval – to já asi nikdy nebudu taková Vtěrka . Dělala jsem , že ho nevidím a nutila paničku , aby se se mnou tahala alespoň o pešíka . A abych všem ukázala , že nejsem Budižkničemu ale šikovná holka , tak jsem si jako vzpomněla jak mě panička učila povel „Ke mně“ a „Pusť“ . Všichni koukali jak mi to jde a chválili mě . Chválila mě i panička a mě to dělalo móóóc dobře . Tak nevím nevím , abych zase ale nebyla Vtěrka jako Mates . Musím se nad tím ještě zamyslet .  ObrazekVtěrka být nechci , ale mám radost , že panička má radost . Tak co teď s tím ? Budu o tom přemýšlet do příštího školního dne . Docela se mi na tom cvičáku líbilo , i když nemám ráda borderku Elišku , honí mě a to se přece nedělá  . Vůbec se mi to nelíbilo , nejsem na to zvyklá . Nebudu na ni prozatím hnusná , ale to se bude muset odnaučit , protože já se nebudu honit s kdejakou borderkou , že jo . Už se moc těším až zase pojedeme na ten cvičák , protože je tam spousta psích kamarádů a určitě tam bude do budoucna i víc legrace . Taky tam mám paničku jenom pro sebe a panička mě tam hóóódně chválí a to mi dělá moc dobře na štěněcí dušičku . On to byl vůbec divný den , představte si , že tím cvičákem to neskončilo . Normálně , já měla potom večer tolik dojmů , že jsem z toho byla celá unavená . Co se ještě přihodilo ? Čekala jsem , že jedeme domů a konečně mi dají snídani , ale to oni NE ! Nevěřila jsem vlastním očím , když jsme minuli náš dům a jeli do jiného města . Páníček nás s paničkou vyhodil z auta někde v úplně divné a rozkopané ulici a sám odjel domů Obrazek( asi na tu moji snídani ! ) . Samé kamení to tam bylo a špatně se mi potom chodilo , ale panička říkala , že to je trénink na „nepříjemný povrch“ , prý to budu potřebovat až budu dočista velká holka . Sice nevím k čemu by mi to mělo být , ale šlapala jsem statečně a nereptala jsem . Ještě , že tam na nás už čekala Andrea s Basikem a Grimčou , alespoň už jsem na to nebyla sama . No , kdo ví , co tu moji paničku dneska ještě napadne . Jistota je jistota , Bas a Grim jsou už dospěláci a určitě by mě nedali , kdyby něco . Po těch šutrech jsme totiž přišly zase na nějaké podezřelé místo , kde byla ZASE spousta cizích lidí a ještě větší spousta strašlivě hubených psů . Asi nemají hodné dvounožce , že vypadají takhle . Nikdy jsem takové psy neviděla . Panička mi vysvětlila , že to jsou chrti a že jsou tak „hubení“ prostě od přírody . Chrt je opravdu divný pes . Představte si , že se nechá nacpat do plechové věci a potom běží takovou dálku za nějakým igelitem . A pak mu stejně hodí nějaký úplně jiný igelit a jemu je to snad úplně jedno . Taky na sobě měli nějaké oblečení . Panička říkala , že to je dečka s číslem , ale mě to bylo stejně podezřelé . No , řekněte , co je to za psa , když se nechá takhle balamutit a oblékat . Chvíli jsme se na ně všichni dívali a pak jsem pochopila , že ti psi nejsou zase až tak divní , že je to vlastně ohromně baví a ty dečky jim docela slušely . Hrozně se mi líbilo jak rychle běhali , to já takhle rychle asi nikdy běhat nebudu . To mi ale vůbec nevadí , protože ten střapatý igelit , za kterým tak upalovali , se mi moc nelíbil . Nemohla bych se o něj s nikým přetahovat , můj pešíček je docela jistě mnohem lepší . Myslím , že stejný názor měli i Basik s Grimčou , protože koukali na ty chrty jenom chvilku a pak se věnovali něčemu jinému . Basik raději hlídal svojí paničce tašku a Grimčovi jsem půjčila svůj míček . Když už nás to tam přestalo bavit , šla si panička s Andreu koupit něco k jídlu .  A já ZASE NIC ! A hranolky by mi určitě chutnali , vím to ! Zatím co se dvounožci cpali , chodili nás psy obdivovat lidi od těch hubených psů . Líbilo se jim jací jsme chlupatí a hlavně hodní a hladili nás a dávali nám mlsky . Bylo to potěšující , konečně někdo ocenil naši snahu a velikost naší osobnosti .Obrazek Když už jsme byli pomazlení ( a dvounožci najedení , hanba jim ! ) vzaly nás k Jizeře . Klukům se to moc líbilo , ale mě ze začátku moc ne . Potom jsem si řekla , že když se jim to tak líbí , že to taky zkusím . Bylo to studené ! Bylo to mokré ! Páchlo to rybinou ! Bylo tam i bahno ! No co na tom ten Bas vidí . A tak jsem zkoušela a zkoušela a zkoušela až jsem tomu přišla na chuť i já . Teda do hloubky mě zatím nedostanou , ale smočit kotníček , případně bříško ? Proč vlastně ne , to může i princezna jako jsem já . Byli jsme s klukama za chvilku samé bahno a tak to naše paničky utnuly , přestože jsme se báječně bavili . Nebo právě proto ? U  dvounožců opravdu jeden nikdy neví ! Museli jsme ještě počkat až z nás to bahno trochu opadá , abychom mohli jet konečně k nám domů na tu štěněcí snídani .  A vůbec mi u toho "schnutí" nedovolily , abych se šla podívat na cizího pána , který se u vody opaloval . Nechápu proč ? Jak říkám někdy jsou dvounožci divní . Vrchol ale byl , když mi panička doma řekla , že teď už to vydržím s tou mojí snídaní do večeře . To mě teda rozčílilo na nejvyšší míru a tak jsem začala páníčkovi „pomáhat“ . Jenže on nebyl vůbec rád a huboval mě . Basik a Grimča odpočívali , tak jsem šla celá uražená k nim a stěžovala si na krutý osud štěněte . A jak jsem tam tak s nimi ležela , úplně jsem z toho usnula .  To byl teda den ! Z toho aby se jeden zbláznil !

 

 

Za mě , Rubyconu Kimori Lukato Gold alias Kimi , sepsala moje panička Olga Fidlerová .

Foto č.1 - Rubycona Kimori Lukato Gold . Foto č.2 - kámoši Bas a Grim ( úředně Argo Donaldino a Vilda z Dudákova ) . Foto č. 3 - Kimi a Basik u Jizery . Foto č.4 - naše Adelheid Zelený pruh jako Mistryně republiky v rovinném dostihu . Foto č.5 - taky Heidi , tentokrát jako Absolutní vítězka WDK Trophy .

 
 

 

Portrét


Jazyky

ČeštinaEnglish