Jdi na obsah Jdi na menu
 


Finské Pori

Pár obrázků z Pori ve Finsku. Tady jsme si byly s kamarádkou vyzvednout moji vysněnou japonskou holčičku Hanako ( Tamilan Zarlinna ) . 7. - 9.květen 2010.

Chtěla bych říct, že jsme cestovatelky amatérky. Já letěla letadlem jen 2x, ale vždy s osobou znalou věci. Kamarádka neletěla nikdy. Zato zase mluví celkem slušně anglicky, kdežto já pochytím sem tam nějaké slovo z němčiny.

První problém nastal již na letišti v Praze Ruzyni, kde jsme se teprve dozvěděly, že Fin Air a ČSA nemají mezi sebou jakousi dohodu, takže letenky nám mohou vystavit pouze do Varšavi. Príma, alespoň něco, řekly jsme si a statečně nastoupily do Airbusu. Druhý a naštěstí poslední problém nastal ve Varšavě. Nikdo z dotázaných zaměstnaců letiště nám nebyl schopen anglicky říct, kde že si máme vyzvednout letenky do Helsinek a Pori. Poté co nás posílali od čerta k ďáblu, jsme konečně našli osobu mluvící i rozumící anglicky, která pochopila co potřebujeme a letenky nám vydala. Můžu říct, že mi spadl kámen ze srdce, protože se mi okamžitě vybavila světová výstava v Poznani, kde Balladka sice obdržela titul Světový vítěz, ale nikdo si nedovede představit tu anabázi, než nám byl titul zapsán do PP a vydána medaile. Bylo to příšerné dohadování a jediný jazyk, kterým byli pořadatelé schopni komunikovat byla ruština.

Let z Varšavy do Helsinek byl super, i když se nám poněkud scvrklo letadlo. Ovšem na letadlo z Helsinek do Pori to opravdu nemělo. Cestou na sever se nám letadla s každým přestupem zmenšovala. Navíc nad Pori to pěkně fučelo, takže to snámi docela slušně házelo. Teprve potom jsem pochopila, proč nám letuška dala jen kávu a sušenčičku. Ono kdyby toho bylo víc, tak by se to nevešlo do onoho sáčku. Obě jsme byly tentokrát rády, že stojíme na pevné zemi.

Cesta zpět byla také poněkud dobrodružná. Na Islandu si totiž zase pšoukla sopka a na letišti v Helsinkách už začínali rušit a odkládat lety. Sešly jsme se tam s partou moraváků a společně jsme čekali jak to s letem do Prahy dopadne. Probírali jsme kolik komu zbylo peněz .... kdo má co s sebou ještě k jídlu a pití ..... kdo má v okolí Helsinek známé, na které má u sebe kontakt ... atd. Dospěli jsme k názoru, že pro případ "ztroskotání" je všeho dostatek a až bude nejhůř "sežereme" Hanako. Ve finále jsme ale odletěli jen se zpožděním, takže Hanako zůstala ušetřena. Cestou jsme potkali nad Polskem sopečný mrak, ale přistáli jsme v pořádku.

Závěrem bych chtěla říct, že Finsko je nádherná země, i když jsme z ní viděly jen malilinkatý kousíček. Finové jsou lidé velice přátelští, veselí, ochotní, .... Za ty tři dny jsme nepotkaly nikoho, kdo by nám neporadil nebo odmítl pomoc. Ráda bych se tam zase vrátila, bude - li to v budoucnu možné.

 
 

 

Portrét


Jazyky

ČeštinaEnglish